Když se válím ve vaně a tak…

Ležím ve vaně. V koupelně, kterou jsem v letech 2013 a 2014 sám “postavil” – od hrubé stavby až do dnešní finální podoby. To máte… kladívko, majzlík, sbíječku, vápno, písek, perlinku, lepidlo na perlinku, odpady, PPR trubky, spojky, svářečku, polystyrén do podlahy, podlahový topení, Ytong na obezdívky, obkladačky, dlažbu, listely, lepidlo, špachtle, omítku, umyvadla, vanu, zrcadla, osvětlení… atd. A to jsem toho spoustu vynechal, bo je mi na zvracení ještě teď, když si na to vzpomenu. Všechny víkendy to vzalo. Jediná cizí ruka, která na to sáhla, byl elektrikář, protože na ČVUT mě naučili, že elektřina může zabíjet; navíc zapojit ochranný obvody taky není úplně prdel. A pak mi ještě s něčím pomáhal kamarád, protože i Čokl má přeci jenom 2 ruce a na některý montáže (trubky ve stropu, stropní  SDK desky apod.) jsou holt potřeba ruce aspoň 4, ideální by pak byla chobotnice. To abych byl fér a nepřisvojil si tu práci celou.

A víte co? Stejně mám úplně normální strach, že se jednoho dne probudím a budu tam stát v montérkách a měřit nějaký obklady nebo nedejbože trubky na teplou vodu. Tak tohle mi taky občas dělá moje hlava, když se válím ve vaně.

Leave a Reply